Madeleine

Pokaždé, když zavřu oční víčka,
vidím tvář barvy popelavé.
Rysy ostré, oči pronikavé,
plné chladu jako její líčka.

Vlasy barvy tuhé zimní noci,
líčení bledé, snad bolesti věrné,
osudový nános rtěnky černé.
Pravda, máš mne plně ve své moci.

Slyš, má Muse du Dernier Soupir!
Zvu tebe ke své poslední večeři.
Zde jest mé srdce, zde je můj rapír.

Mé requiem, tebou hrané na klavír,
přináší naše dočasné příměří.
Poslední přání – Et laisse-moi m’endormir.