Osud

Ležím ve sněhu a hledím na nebe.
Přemýšlím o tom, co vše krásného bych v životě mohl ještě stihnout.
Dívám se na padající vločky, jak se třpytí v jasu vycházejícího slunce.
Vidím to před očima... Jako by to bylo včera - kdy jsem se smál na dětském hřišti a házel si s tátou míčem.
Paprsky ranního světla pomalu dopadají na mé tělo.
Hlavou mi probíhají myšlenky, co špatného nebo dobrého mně čeká; přemýšlím o životě, štěstí, radosti, smrti, nebi i peklu.
"Kvůli čemu to vše vlastně bylo?" Pomyslím si, když se dívám na své zakrvácené tělo.
V mé uniformě jsou jen tři díry.
Vidím sám sebe, jak tam ležím a usmívám se, zatímco má duše stoupá k nebi.