Ve stínu stál a tiše se smál

Musel jsem cestovat městskou hromadnou dopravou.
Což je pro zhýralce vlastnícího, hypermoderní, extra malý, 20 let starý, Citroen s manuálem na železech (tedy žádná hliníková kola) velmi, no řekněme, běžný způsob cestování.

Na nástupišti stála skupina středoškolaček a asi dvou středoškoláků, dvě učitelky a pár dalších lidí. Mezi nimi se vyskytovali dva muži, oba členové Přívozského rapového uskupení Mo - Re.
A jeden z nich asi rád sladké.
Sladké, konkrétně pardubický perník.
Nebo ostravský, to je asi jedno.

A tento, sám sebe označující se jako "největší cikánská smažka v Ostravě" dívky poučoval.
Jak nabrat na správných partiích. Opravdu, mluvil o čokoládě, jak ji do sebe nacpat a že nejlépe je jahodová. Nebo že se tam má začínat?
Už nevím, každopádně bylo vidět, že slečny nejsou úplně nadšeny z jeho přítomnosti.
(Pokud se nepletu, vězeňský argot jahody je označení žaludu penisu)

Tak jsem se postavil tak, aby mezi mnou a tímto klaunem nebyl nikdo.
Co kdyby chtěl zkusit něco z toho co vykládal. A dívce to předvést názorně.

Naštěstí se indián "Největší smažka z Ostravy" pustil i do hodnocení role chlapců ve skupině dívek.
Sem tam přeskočil tematicky k dívkám, ale situace se zdála být klidnější.

Navíc zastávku doplnily 3 ženy v oblecích "Asistenta prevence kriminality". Které jako by z oka vypadly barvám a vzoru jako MěstaPo, tedy městské policie.
Netuším, proč zrovna jim tuto přezdívku lidé dávají. Mě vůbec nepřijdou jako gestapo, naopak mám jejich rituály rád. Např. to s pokutami za špatné parkování v obytné zóně pro 30 aut u 3 12 patrových domů hodnotím jako velmi motivující.

Situace se nám ale zase přiostřila a dívky nejspíš pochopily to s tou jahodou.
Ale už přijížděl autobus.
Takže se všichni až na toho komika nalodili, včetně tří šerifek.
A za chvíli už jsme mířili směr na opravdově největší část Ostravy.
A tím nemyslím Jih, který si do celku dal další části, jen aby přetlačil mou milovanou Poruběnku.

Při vystupování, v oblasti chráněného vodního pásma, poeticky pojmenované Nová ves Vodárna, křikla ze studentek - Paní učitelko, muži, no.

Dívky se unisono zasmály, paní učitelka se rozhlédla a potichu přikývla. Pak mi všichni zmizeli z dohledu a já jen koukal na zátopové oblasti této části. Tak proto - Nová ves a Vodárna. Každá velká voda tam bere domy a pak zase vnikají nové vsi.

Hezká příhoda, ne?

Pobavila?

Tak já ji s dovolením doplním.
Aby z toho mohl být truc.
A doplním to o svůj toxicky maskulinní pohled.
Plný pedofilního, rasistického a agresivního pohledu.

Indiáni byli dva.
Jeden, pojmenoval jsem si ho Kašpar a druhý, ten bude třeba Prstobranní.

Zatímco Kašpar bavil okolí, Prstobranní zvesela obcházel ostatní lidi a hledal, kde nechal někdo něco jen tak volně.
Ono ho to rychle přešlo, když zaregistroval pohled můj, dále asi třicetiletého mladíka a postaršího pána opírajícího se o berli.
Protože nikdo z nás tří nesledoval a neposlouchal Kašpara.
Konec konců - proč taky.
Prstobranní se tedy defenzivně stáhl stranou.
S tím, že tady to asi nepůjde.
Jen se chvíli snažil upozornit Kašpara, že nic nebude. Ale nic z toho nebylo.

Když se situace poprvé přiostřila, přesunul jsem se tak, abych měl Kašpara v ose. A případně se mohl vrátit do nemocnice, ze které jsem před 2 dny vyšel.
Pak jsem si všimnul, že mladík sotva třicetiletý, si připevnil batoh na obě ramena a zapnul přezku přes hruď.
Pak vytáhl jedno ze sluchátek.

Pohled na pána s berlí a i tento se postavil tak, aby měl možnost případně zasáhnout.
Ale ne Kašpara, ale Prstobranní-ho.

Nemuseli jsme na sebe jakkoliv kývat.
Mrkat.
Dávat si znamení.

Tři z cca třiceti.
Dobře, asi jen čtvrtina byli muži, ale i tak - jen třem to přišlo normální.
Chránit dívky, pokud by byly v nebezpečí.
ANO. Chránit nebohé dívky. A vzít jim případně možnost se o sebe postarat samy.

První můj strike.

Když Prstobranní pochopil, že tohle asi nebude ta správná příležitost a postavil se bokem, vytáhl jsem rukavice z kabátu.
Ano, provokativně.
A dlouze si je upravoval s pohledem těkajícím mezi indiány.
Mladík sledoval Kašpara celkem upřeně a jednou jsem zaznamenal lehounké cuknutí v rameni. To jak se chtěl už už rozejít k Kašparovi.
Neudělal to, nakonec nebylo třeba.

Když přijel autobus, Prstobranní se cpal mezi lidmi do autobusu. Mezi tím drknul do Kašpara, který odešel - alespoň jsem již v autobuse neviděl.

A tady přichází, strike číslo dvě.

Postarší pán nenastoupil, protože vůbec nechtěl cestovat. Jen zhodnotil situaci a rozhodl se, že by bylo fajn se chvilku zdržet.
Pro jistotu.
Co kdyby.

Takže i tento pán upřel ženám možnost se o sebe postarat.
Zadarmo, jeho čas nebyl ničím kompenzován.
Proč? Vysvětlím dále, ale tohle je prostě přes čáru.

Prstobranní chvíli hledal místo k sezení, byl však pronásledován mladíkem. Který se sice příjemně usmíval a měl už i druhé sluchátko v uchu, ale Prstobranní tak nějak tušil, že to neklapne.
Dle mého v tom hrála role výchova.

Jako že pochopil, že ani ten autobus nebude to pravé ořechovo-čórkařské.

Navíc zahlédl i mne, stále v rukavicích a s podobným úsměvem, jako mladík.

Došlo mu, že tohle není dobré místo, čas a ani politická situace.
Protože ani Hitler, ani Babiš s Turkem by mu nepomohli (abych naplnil Godwinův zákon i pro ČR).

A nyní je čas na poslední strike.
A zároveň vyloučení do konce zápasu za nesportovní chování.

Když dívky vystupovaly, vystoupil jsem také.
Aby mohly vystoupit pohodlně.
Jakékoliv debaty o mužích jsem nechal bez jakéhokoliv komentáře.
Stejně tak, když jsme nastupovali, nechal jsem slečny i ženy z "Asistenční služby prevence kriminality" nechat nastoupit. A až pak jsem nastoupil já.
Takto mne to učili doma.

Nejdříve to něžné, až pak to ostatní.
Strike tři.

No teď to vyloučení.
Slečny, tohle jsou ti muži, o kterých jste hovořili.
Reagující v tichosti, bez jakékoliv slávy, zviditelnění se a bez nároků na cokoliv. Kromě kudly v žebrech.
Třeba časem pochopíte, že je dobré v životě takové mít.
I když máte třeba smůlu a doma máte jiný typ otce.
Ne každý musí mít iPhone, někdo má hold jen ZTE.

Beze slov a jakýchkoliv potřeb afirmace či pochval.
Stále strážící.

Ale jasně, celé se to nestalo, medvěd v lese by byl lepší volbou a celé toto je vlastně zbytečné.
Ano, je to zbytečné.
Šlo mi o to poskytnout vhled do mužské (otcovské) role v dnešní společnosti, která je úzkou skupinou potlačována.
Ale není potlačená úplně.

Moje rada na závěr tedy zní:
Hoši, chlapci a mladí muži - buďte i nadále bojovníky.
Věřte, že je za co bojovat a boj není jen násilí - třeba i uvolnit pohodlnější místo staršímu je občas vnitřní boj.
Holky a dívky - i když to nevidíte, stále kolem vás jsou válečníci se světem, kteří nemusí být vidět, nemusíte je velebit, nebo snad děkovat.

Protože pro ně je největší odměnou váš úsměv, váš klid a vaše spokojenost.

P.S.: To vypadá, že jsem se pasoval do něčeho, co jsem ani nechtěl. Chjo, jsem šovinista, sexista, rasista a nekritický obdivovatel Zemanova haiku. To poslední je pravda, pokud jde o Jakuba Zemana, toho českého samuraje.

P.S.S.: Rozdíl mezi bojovníkem a válečníkem jsem nastínil tady - https://www.slovickarim.cz/basnicky/ve-jmenu-valky.html