Vzal jsem si do menu k figurce Sakury Chilli cheese nugetky. Nejsou chilli, ale jsou v nich Jalapeños.

Nejdříve se krmím cibulovými kroužky, protože ty nejsou dobré, když jsou studené. U těch nugetek je to celkem jedno, jen budou pálit méně, no.

Jenže vidím dívčí ruku, jak mi z tácku krade sáček s těmi nugetkami. Malá, štíhlá ruka, jen s 10 prsteny. To bude dcera. Ta není na ostré ani na pikantní. Nikdy ani nezkusí.

 

Jenže dneska je to jinak, když už ji fotr nebrání konzumovat kradené, chystá si hodit celou kuličku do tlamičky.

Tak ji alespoň varuji - Pálí to.

Pofouká to a znova se chystá na vrh sýrovým nugetem do chlebárny.

Emo, pálí to, jako že je to ostré!

Opatrně uždíbne kousek obalu a zkusí. Nic, světe div se, ta strouhanka nepálí. Tak zkusí větší kousek, tentokrát s poměrně velkou částí zeleného peklíčka.

 

Žvýká, žvýká, Luci chystá kapesník, já na sprint pro shake.

 

Stále žvýká.

 

Pak znenadání hodí zbytek kuličky do volátka a už se sápe po další kuličce.

Nedá mi to a jednu dávám ženě - zkus to, jestli tam nezapomněli přidat tu papriku.  Luci nedůvěřivě kouká, ale nakonec se rozhodne kousnout si.

Kousla si, hned to vyplivla a přidala i směr, kam by to nejraději poslala, společně se mnou.

 

Doprdele!

 

Beru zbytek její kuličky a zkouším, jak na tom je. Hm, standart. Lehce zahřeje, ale ani stopa po pláči či plivání papriky z úst.

Dcera mezi tím sežrala druhou kuličku a teď v ruce ukusuje půlku třetí. V sáčku byly 4 a já měl téměř jednu a to ještě po mé ženě.

 

Ptám se Emy - tebe to nepálí?

Ema odpověděla - jako trošku jo, ale to zvládnu.

 

Ten nádech mezi jo a ale... hned je mi jasné, že chtěla poznamenat něco o tom, že není malé dítě.

Ale byla sledována svou matkou.

A já konečně pochopil, co má dcera po mě.

Lásku k spicy jídlu a spicy životních situací.