Empathy

Empatický, citlivý, milý… takto jsem často označován. Někteří říkají že mi to i závidí… dokážu prohlédnout každou tvář.. každou mírnou známku bolesti v obličeji nebo i náznaky smutku či vnitřního štěstí…

Popravdě mně tyto vlastnosti už velmi dlouhou dobu unavují a ikdyž ráno vstanu plný energie tak večer domů přicházím psychicky vyčerpaný. Ne z vlastních pocitů ale z pocitů ostatních které podvědomě kopíruju.

Možná proto se nerad stýkám s lidmi a nerad řeším cizí problémy…. Nebo je to alespoň jeden z důvodů.

Člověk se mi s něčím svěří a mně bolí srdce i za něj, poté nedokážu několik dní myslet na nic jiného než na bolest co daný člověk prožívá. Nebolí mně jen jeho pocity ale i bezmoc které sebou přináší. Pocit že ať cokoliv udělám tak jim s touto bolestí nepomůžu…

Ironie je že sice jsem empatický a citlivý ale nedokážu formovat slova útěchy.

Dokážu pocítit co prožívá daný člověk ale nedokážu dostat ze sebe ven jediné smysluplné slovo. Možná protože vím že ať jsem řekl v minulosti cokoliv tak mně stejně nikdy nikdo neposlouchal. Možná proto jsem ztratil svůj hlas. Možná proto sedím už jen vždy ve stínu druhého a nedokážu se sám za sebe rozhodnout.

Zbytečná existence bez budoucnosti.