Co tě nezabije, to ještě neskončilo.

Premisa první - to, co člověk nepoužívá, atrofuje, degeneruje či jinak ztrácí svou určenou funkci.
Premisa druhá - cílem rodiče v živočišné říši není zajistit dokonalý život potomkovi, ale usnadnit mu přežití.
Premisa třetí - součástí úspěchu je právě cesta k tomuto úspěchu lemována neúspěchy.

Dnešní truc bude o dětech, větších dětech a dětech, které se opět dětmi staly.

I když své děti miluji a neváhal bych postavit se rozzuřenému býkovi, zprznit medvěda v lese či nahlas oponovat šílené Karen, nikdy nebudu deflektovat jejich pocit ze selhání.
Proč, když je tak miluji? No právě proto. Jak se můžou poučit a jak můžou příště obstát, když by jediný zdroj zkušeností byl mnou zničen?
Jistě, můžu ve své pýše zachránit dceru před ponížením, kdy vlastní se příčinou dostane do stavu, kdy musí obhajovat názor. Špatný a zjevně chabý názor nepodložený fakty, názor tak špatný, že bude jeho představitel vysmíván.
A přitom by stačilo tak málo a nikdo by se mé dceři neodvážil křivě podívat do očí - jsem hrdý na svůj talent debatovat, analyzovat a při své inteligenci vyhrát jakýkoliv spor de facto.
Ale jak jsem tohoto dosáhl? Prohrával jsem debatu za debatou, stále jsem ztrácel víru v sebe sama, když se mi pravidelně nepodařilo dosáhnout alespoň dílčích úspěchů.

Stále jsem si stavil vyšší a vyšší cíle, když jsem dosáhl dílčího úspěchu, chtěl jsem další a další úspěchy.
Ale jak by k tomu Ema přišla, kdybych řešil její problémy já? Jak by se mohla poučit o hořkosti porážky, když by neprohrála?
Jsou zkušenosti, které se nedají přenést akademickou cestou, musí se předat empiricky. Tedy nikdo vás nenaučí, jak moc bolí odmítnutí od holky, kterou milujete. Navíc jen proto, že je o rok starší, o 10 centimetrů vyšší nebo protože se našel jiný důvod, který nemůžete změnit.
Ale jsem rodič. Takže až se má mrňavá beruška zamiluje a bude odmítnuta, poskytnu jí možnost se vyplakat a budu ji chránit před následným dopadem negativních emocí. Ale ten prvotní šok a bolest si musí zažít sama.
Pak spolu můžeme sežrat celý kbelík zmrzliny, koukat na její oblíbené filmy a debatovat o tom, jaký je život potvorák.

Občas se mě někdo zeptá, co bych ve svém životě změnil. Má odpověď je stále stejná - vše, co se mi v životě stalo je součástí mých rozhodovacích procesů. Jak bych mohl cokoliv změnit a přitom se nezměnil já - abych mohl posoudit, co bych změnil?
Ale občas odpovím, že bych přeci jen jednu věc změnil. Ve čtvrté třídě mě kamarád Tomáš požádal o ukázání obrázku. Tak jsem mu ho podal. Vzal si ho a pak mi řekl, co se dává, to se zpátky nevydává. Ale protože jsme byli opravdoví kamarádi, tak jsme se o ten obrázek poprali.
Díky té rvačce byl odtržen levý horní roh a obrázek moc nedržel na nástěnce. Změnil bych to tak, aby byl odtržen pravý horní roh. Stejně by ten obrázek držel blbě, ale ten pravý rožek by nekryl horní díl těsného černého overalu kryjící prs ležící Gerry Halliwell. A možná bych byl horňák.

Takže věřím tomu, že až mé děti dospějí a budou mít vlastní potomstvo, tak i je nechají dělat jejich chyby, aby se z nich mohli poučit. A když přitom nepůjde o život, půjde o... =)

A pokud se najde něco, co mé děti nezvládnou, tak si tím projdu s nimi. Aby nebyly sami, ale aby si to zažili. Pak už to nebude tak neznámé.