Emička

Pralinko,
už nemaluješ mi obrázky,
pastelkami zlatovlásky
a vodovkami slunci nové vrásky.

V televizi odehrál poslední vysílaný snímek
a ty, Pralinko, stále nejsi doma.
Usínám z únavy, společnost dělá mi Vlasta plamínek
a jeho štěně, štěně s bubnama.
Najednou dveře rozrazíš a lekneš se - Ejhle, tatínek.
Pak k zemi padáš, zrazená svýma vysokýma botama.

Tati, počki,
Pralinko, z maskary máš masku klauna?
Tati, stop.
Pralinko, z účesu je drdol, z kterýho se rodí trauma?
Tati já ti to vysvětlím!
Pralinko, obavy temní mou mysl, barvou La Maura.

Tati a byla. Tati a pila a tati? Pak i blila,
tam TA Peťa.
Tati a ona, jako vůbec, tati. Nebyla vůbec roztomilá,
TA Peťa.
Tatí? Hele tati, nemáš u sebe na splacení, tři kila?
Protože Matěj je chce tati!
Pralinko, a co ta Péťa?
Jaká Peťa?

Dcerunko, tohle není veselé povídání.
Tati proč jako?
Protože, koblížku je hlavně o lhaní.
Ne, tati. Jak jako? O lhaní jako?
Ano, pralinko, o lhaní! A přestaň se tvářit, že mi píšeš dobrozdání!
Tati?

Tati?
Ano beruško?
A nebudeš se zlobit, tati?
Beruško, jsem jedno velký ouško.
Já a on... no víš, tati
jako já a on, tati,
no víš, on a já, TATI,
jako TO, no, TO! tatííí
Tady tě zastavím, drahá dceruško.

Tohle bolí, víc už nezvládnou mé uši.
Ne neboj, neboj se mě ani malinko.
To jen tvá náhlá dospělost trhá na kusy mou duši.
Ale stále tě mám moc rád, moje malá pralinko.
Tak, jak na dříve tatínka, teď jen otce, se sluší.
A ráno, společně začneš se mnou v zádech - víš, maminko...

Srpen 2025