Amika

(čti Dé Ef Vé Čtyři Jedna É Šešt Malý a Velký i Es Em Dží)

Poté, co rozbila se truhla mycí
a žena změnila se na saň rudolící,
chopil jsem se houby bez řečí
jako mycí truhlík, co to vyřeší.
Než bude nová myčka k dispozici.

Utěrku zavěšenou v teplákovém pase
myju jako otrok v thajský base!
Tady, jak říkávaj jinačejší jazyky
není prostor pro myšlenkový cavyky!
To si už myl? Vždyť je to jak prase!

No co vám k tomu mám tak ještě říkat,
ode dneška se budu na myčky jinak dívat!

A protože než jsme se rozkoukali,
že jsme (ehm, já jsem) myčku rozlámali
tak v rámci zachování domácího klidu
a vynechání polykání kapslí kyanidu -
všecičko nádobí ven jsme vytahali!

Takže když už myju asi stý hrneček,
a stále cítím se jak mladý srneček,
když žena si mě veřejně teď fotí
a říká - no ty vole, fakt! On to umí!
Cítím se zpocenej a
    mokrej z pocení se a nasranej,
    jak jsem mokrej z pocení se
    a unavenej z toho, jak jsem čím
    dál víc nasranej, že jsem
    zpocenej a z toho mokrej,
    no zkrátka - že jsem ukázkovej
    blbeček.

A přesto že ve mě všechno mužo křičí,
příbory mi teď ve dřezu samy sambu cvičí.

Když dokončím tohle myčeníčko mytí
odklízím se za bolestného vytí.
Žena neváhá a křikne - Tě snad neubyde
a co do... boha po tobě bordelu zbyde!
Mávnu jen rukou a bojuji o další přežití.

Vyprasím se na svém smrtelném gauči
s mladým, ať o životě se něco naučí.
Jo mladej, abys měl to dneska na pohodu,
myčku, pračku se sušičkou a buď u porodu.
Zbytek si tě tvá milovaná už naučí.

Myčku si vybrala,
já ji platil,
myčku si vybalila,
já ji usadil.
Starou myčku zahalila
a já ji vyhodil.
Dělba práce svatá,
jak líp ví to, jen ta tvá.

Červenec 2024