Křídla stříbrným světlem protkána,
roh bělostný, drze z čela trčící,
záře slunce, jasu hvězdy se blížící,
budící princeznu mou, každého rána.

Otázkou však zůstává, co se týče Kiary,
co až bude na cáry?

Bytost sama je to pohádkově ryzí,
kdy kopýtka při běhu země se netknou,
a letky možnost dávají sílu vzlétnou,
prohrát závod s větrem je ji cizí.

Zapomeneš, prcku, na koníka jménem Kiára?
Přesedláš na cigára?

Tato troška veršů jednoduché poezie,
opěvujíc jednorožce tvého oblíbeného,
tolikrát na spaní na čumáček políbeného,
důkazem je nekončící dětské fantazie.

V rámci překonání deprese,
sepsal jsem básně krátké,
považujete ji za projev recese,
Za projevy kritiky děkuji mnohokráte.