Casiopea, Andromeda a Persea

Když v noci na dece ti ukazuji hvězdy své,
ruce se mi třesou,
ty pokládáš si hlavu svou, na rameno mé.

Usmíváš se na mne, po tváři mne hladíš
a srdce mi buší,
kam tohle spěje asi sama těžko tušíš.

Své prsty s mými proplétáš, stisk zesílíš
a horkost cítím,
však bráním se, ty obavy z pomluv necítíš!

S chtivostí chlapa rty mé chtivě zakusíš
a já rozum ztrácím,
poslední překážky, v milování našem, odstraníš.

Když už po všem je a já božsky se cítím
a duše malá mi je,
podobu zlou, pravou… tvou, již vidím.

Za to může alkohol, láska má nic nemění!
Srdce mi puká,
i proto, že láska ženy k ženě možná není.

Milovala jsem tě, srdcem svým celým,
tys zabila lásku mou.

Červenec 2019, Ostrava
Gramatická a dramatická korektura – Pajtaš Odvedle BSc. SSc.