Báseň předčasně zletilého burana

Jak bylo to vždy, co svět se kolem točí,
přišlo výročí.
Kouk sem do oči,
pak tam co touha klíčí,
a hek – můžu?

A ty - jo.
A bylo to v tvé moci.
Bylo to v tvé moči.
Bylo to v tobě.
Bylo to i o mě.
Bylas, já byl, ono pak bylo.
A bylas - tak hodná - žes řekla.
Klekla.
Prosila.
Hrozila.
Je to tvý!
Je to - mý!
Je to - ve mě!
Je to rozložený trochu - sociálně-kurva nerovnoměrně!

Jak jsem zív.
Facka!
Přiletěla.
Až sem kýv.

A tak čekáme.
Už nemr… neyslím na tvé vnady.
Čekáme spolu malý smardy.
Pokud budou po mě.
Pokud to je sociálně-kurva rovnoměrně.

Záda!
Masáž zad, bys ráda?
Bolí! Dík! paráda!
Brblám. Masáž?
Proč ne kyretáž?
Facka přiletěla.
Až jsem kýv.
Ambientní mateřství, apokrýf.

Záda!
Co zas bys mileráda?
Bolí! Dík moc - paráda!

A pak hrc a po několika hodinkách to bylo venku.
Tak máme Zdenku.
A Milenku.
A Alenku.
A Helenku, Věrku a Lidušku.
Na přesdržku.
Babinec.
Pro jeden večer, z garzonky jak pěstírenský psinec.
Gumu zapoměl, blbinec.
Tak je táta, fotr, fortřinec.

A to je sociálně-kurva nerovnoměrně.
Tolik holek, tolik věn a při dnešním vývoji cen –
to je sociálně-kurva nerovnoměrně.
Tolik holek, tolik změn!
To je sociálně-kurva nerovnoměrně.
Facka.
Přiletěla.
Až jsem kýv,
Už je to sociálně-kurva rovnoměrné.