Every Second

Každou sekundu...
Každou sekundu, kdy dýchám…
žiju v bolestech.
Ať už kvůli vzpomínkám,
nebo budoucnosti, které se nikdy nedočkám.

Nemám žádné štěstí, pro které bych žil.
Žádné přátele, se kterými bych mohl trávit čas tak, jak bych si přál.
Nemám nikoho, komu bych mohl opravdu otevřít své srdce… svou duši.

Chci být zachráncem – ale uvnitř vím, že sám potřebuji být zachráněn.
Možná dělám ve svém životě nebezpečné věci,
jen abych se našel.

Už téměř 24 let chodím tímto světem,
a přesto jsem sám sebe nenašel.

Potřebuju někoho, kdo by mi byl oporou,
kdo by mě provedl tímto labyrintem.

Hledám dokonalost ve světě, kde je nedokonalost tím nejdokonalejším.
A možná právě proto... do svého vysněného světa nepatřím.

Jsem chodící ironie,
která funguje jen díky kofeinu a nikotinu.

Mé noci jsou probdělé, plné myšlenek na to,
co všechno jsem ztratil – a co už se nikdy nevrátí.
A když náhodou usnu,
vrací se ta samá noční můra.

Žiju život bez pořádného začátku
a bez jakéhokoliv významu.

A jediné, co si v poslední době přeju,
je být... normální.

Ale jak těžké je být normální,
když jsi jím nikdy nebyl?