9/10 2:23 p.m. ET

Čárlí,

i když není moc věcí, které si v životě přeji, vést ostrou debatu s tebou jsem si opravdu přál. Máme, respektive jsme měli jiné názory a mne politika nebaví a neživí, jako tebe.
Ale některé tvé debaty, které jsem sledoval již několik let, pro mne byly vždy o tom, že jsi dokázal debatovat s kýmkoliv, i když zpočátku bylo vidět, že potřebuješ více těch problémových debat. No ale nakonec se ti to povedlo a své umění jsi dovedl do stavu, kdy byla radost se na tebe dívat. Jasně, nebyl si jediný, koho jsem sledoval, ale ostatní nebyli tak dobří řečníci, i když jsem s nimi souhlasil více.

Když jsem tě Čárlí viděl poprvé, zlobil jsem se na Bena Shapiro, protože zase měnil názor na Trumpa a celkově mi přišlo, že mu přeskočilo. Tak jsem naštvaně překlikl na tvou debatu s woke aktivistkou a neskutečně se bavil tvým klidným vysvětlováním něčeho, co považuji za logicky neoddiskutovatelnou věc.
A tak začala naše jednostranná občasná sledování úpadku společnosti u vás v USA a budoucí úpadky tic tokerů u nás. Protože když to je v USA, řešíme to za pár hodin až dní i u nás. Tak jsme progresivní a tak lpíme na řešení situace u vás, že s úlevou odkládáme naše problémy. Tedy alespoň v generaci, která nemusí řešit jiná témata a mají čas na filozofii bez útlaku zkušeností, bez chorobné absence emocí a bez touhy po světovém míru.

Ach Čárlí, ani netušíš, jak jsem si přál s tebou debatovat o věcech, které jsi řešil s těmi studentíky a studentkami. Třeba o nejkontroverznějším tématu, o potratech. Tolik promarněných příležitostí, kdy už to vypadalo, že konečně se najde někdo, kdo to vidí jako já. A pak nic, ticho, stud a pohled na špičku svých bot, protože jsi je přeargumentoval. A tehdy se ve mne probudila má východní krev a touha ti to říct po svém! Charlie Kirku, ty oponente křesťanská! Každá žena má právo na to přerušit v sobě život! A klidně ji označ za vraha! Protože ano, bude vrahem, ale děti nechce a i přesto, že dítě, či shluk buněk, má právo na svou existenci, ta není možná bez matky. A pokud matka nechce být pouhým inkubátorem, je to její volba! Neber jim tu volbu a naopak je v tom podporuj! Důsledně. Nechce mít děti? Dobře, je to proti tvému přesvědčení, ale je to její víra. Nebude mít děti, nikdy.
Příměrem bych ti nabídl víno, hroznové. Bez pecek. Nebo meloun bez pecek. Uznej, jak sladké a bezstarostné to je. Jak ti chuť neničí jadýrka, nemusíš se soustředit na to, co přesně jíš. A ano, tady bys asi namítal, že další takové víno už nebude a vznikne jedině tak, že bude vypěstováno z vína, které pecičky má. Souhlasím a doplním - máš pravdu, Čárlí, toto víno již nikdy nebude mít možnost nabídnout své plody komukoliv dalšímu.
Vnímej konečný život jako krásu okamžiku, vciť se do mládeže o deset let mladší, jako si byl ty. Dopřej jim možnost dělat chyby, poučit se, bouřit se a být čím dál tím více radikální, aby ve své uniformní jedinečnosti mohli být na chvíli v záři reflektorů a dobrovolně se navždy zbavit možnosti mít potomky, protože to je jejich rozhodnutí! Žít naplno, bez peciček v pusině.
A až dospějí a změní názor na potomky, připomeň jim to, jako to dělali naši rodiče.

Promiň, zapomínám, že už nikdy nikomu nic nepřipomeneš. Čárlí, měl si možnost říci své a někdo, kdo neumí tak dobře argumentovat, tě připravil o hlas, o život.

Čárlí, smutně čtu reakce lidí, kteří až nyní hodnotí tvou práci a komentují tvé postoje. Smutně proto, že nemáš možnost se napít z kelímku kávy, usmát se a znovu začít debatu o tom, jak je důležité pro vás, v USA, dodržovat vaší ústavu ohledně zbraní. Protože chcete udržet svou svobodu.
Tady bych ti asi neoponoval až tolik, jako jiní a souhlasil bych, že problém nejsou zbraně, ale lidé. Lidé duševně nemocní, lidé vyrůstající bez části rodiny a lidé argumentující jen násilím. U nás máme také spousty zbraní, ale není tady zatím tolik dětí bez otce. Ne tak moc, jako u vás.
Přesto bych ti oponoval a upravil vaší legislativu podle našich pravidel, protože jsem až pyšný na to, co nám tady vzniklo. A po celém světě nám toto závidí! Prosím? Že i u nás jsou problémy? Ano jsou. Nevadí mi to, že i u nás jsou problémy. Proč? Protože se zase dostáváme k tomu, že ty máš, promiň, měl si, víru v boha a já v osobní zodpovědnost každého z nás k sobě samým. Takový malý bůh každého z nás. Za 999 s oblečkem ovečky a obláčku k tomu zdarma.
Měj si zbraň, ale plně za ní zodpovídáš. Dodržíš pravidla a pak za své chování zodpovídáš. Nejezdíš po okrese s nabitou zbraní a nabitým čumákem flaškou ferneta a nebo Karlíkem bez továrny na čokoládu. Nejezdíš, i když jsi redneck, po našemu ne rudý krk, ale rudo před očima. Máme nějakou zodpovědnost a zbraň nemá každý.
Ano, u vás je to jinak, ale jak už jsem ti psal, jde to i jinak.

Je toho tolik, Čárlí, co jsem s tebou chtěl probrat. Nebo alespoň doufat, že jednou se najde někdo, kdo ti z pozice mé víry, tedy striktní osobní zodpovědnosti řekne - Čárlí, Čárlí. Poslouchej...
Ale tuto možnost díky zlu už nikdy mít nebudeme. A já se nebudu moci pošklebovat situacím, kdy do tvého světa víry hodí vidle tvá dcera... to se tak u nás říká. Ne, nehážeme tady doopravdy vidle. No jako že ti pokazí tvůj pohled na svět svým činem, jako že to udělá jinak, než čekáš. Až ti do tvého prezentovaného životního směru zasáhne tvá dcera, toto je ten správný obrat a bude s tebou veřejně nesouhlasit. Bude se bouřit a snažit si najít kousíček světa. Kde bude moci nesouhlasit! A alespoň na chvíli se dotknout slunce na obloze. A spálit se a pochopit, že nic není černobílé. A že vlastně když se zamyslí nad tím, co říkáš a uvede si to v kontextu... že tě má vlastně ještě raději a že ji neskutečně chybí možnosti si s tebou o tom popovídat.

Čárlí, měj se, můj jednostranný příteli, se kterým doteď nesouhlasím.

P.S.: Jo a pokud máš pravdu a já se pletu a on ten bůh je, zkus mi to prosím u starýho nějak zařídit, klidně budu zametat u brány do nebe, jen abych si s tebou měl možnost alespoň v tom posmrtném životě možnost podebatovat.