V pravdě je pravda

Pravda je
slepá!

Dívka v šatech červených,
hrajíc v ulici na kytaru,
smutně lidem malátných,
lidem podobných, tovarů.

Zpívá překrásné písně,
plné vášně a bolesti
a i osamění velké tísně.
Souzena je však malostí.

Pravda je
souzena!

Chudobný zdobí ji šat
a nohy má plně bosé.
Okolních diváků chlad,
kryje stužka barvy rosé.

Páska přes krásnou tvář,
oči nevidomé kryjící,
pak ale sám sebe se ptáš
nevidí ani okolo chodící?

Pravda je
osamocena!

Dívka svou píseň dohrála
a ticho pak nastalo.
Pak přivedli kaprála,
aby se ji dobře nehrálo.

Tak vzali dívce i hlas,
aby každý věděl najisto,
že kdo zkusí to zas,
záhy pozná své místo.

Pravda je
němá.