Ta Škola

Času nám již nastalo,
kdy docházka je školní.
Dítko naše jest posláno,
opustit život frivolní.

Hledím zpět do minulosti,
na dceru zvolna rostoucí,
lidu předána z povinnosti,
divokostí ryzí planoucí.

Požadavky na poslušnost.
Příkazem jen uniformita.
Nemyslíc na přípustnost,
děsy noční dítě odmítá.

Pak však dne toho nastane,
kdy opravdu jde do školy.
Strach ze situace neznámé
rozplyne se, snu navzdory.

Slzy v oku hromadí se,
když dítko smutné mává.
Pak však gestem velkoryse
svým rodičům volna dává.

A co popřát ti závěrem?
Bojuj s životní etapou,
kde rozum je přítelem.
A pak do dom, za mamou.

Září 2021, Ostrava
Korektura – Macík