Svatba Martiny a Denise

Dnes je ten slavný den,
kdy Martinka se vdává.
Se slzou v oku na nás mává.
A ženich už usmívá se jen.

Zas a znovu varován jsi byl,
že končí ti už volné večery.
A milenkami budou ti zástěry,
se kterými teď nádobí jsi myl.

A proč tedy ženit bych se já teď jako měl?
Láska slepá je, tak abys nám nezapomněl:
Inu pane,
včil je dané!

Martínka se nyní směje, pošetile.
Ty dnes princeznou se stáváš,
a křehkost svou mu teď dáváš.
Snad nepošleš ho brzy do p…, zdvořile!

Teď už neplatí - že snad i může.
Na výběr již nemá, robit musí.
A to i v případě, že jej to dusí.
V případě selhání - přinést růže.

A proč já se teď tady vdávám?
Všanc svou něžnost ti dávám?
Inu pane,
Včil je dané.

A co že opravdu Vás teď čeká?
To co doteď, jen není již ty a já,
na vše jste teď dva krát dva.
A co zítřejší večeře? Čaj, sýr a veka.

Hodně síly nevěstě Martině.
Stejně tak i ženichu Denisi!
Ať nepoznáte manželskou demisi.
A sem tam, ať sejdeme se na víně.

Červenec 2020, Ostrava
Blahopřejeme ke svatbě sestřence, psáno na mobilu pod vlivem
Korektura – Pajtaš Odvedle BSc. SSc.