Nerozumím

Pragmatická: Co jsi to za básníka, když musím konstatovat zjevné - 
Nerozumím některým tvým básním. 

Poeta: Nejsem básníkem, jsem poetou.

Pragmatická: Nebo někdy spíše popletou? 
Nepíšeš tam někdy jen něco tak, aby se to nějak rýmovalo?

Poeta: Jako že píšu rap?

Pragmatická: Ne, promiň to bylo hnusné. 
Ale tak vysvětli mi to, jak něco co nechápu má mi být přínosné?

Poeta: Dobře.
Poezie, to nejsou jen básně,
jako střapce nejsou třásně.
Důležité je, aby bylo ti krásně.

Pragmatická: Vážně má mi být krásně, když píšeš o vraždě či znásilnění?

Poeta: Máš cítit emoce! A zas tolik toho zla tam není.

Pragmatická: Takže je můj problém, že to nechápu?

Poeta: Dobře. Nemysli nad každým slovem jediným,
a nad každým povzdechem dívčiným,
spíše jako nad elementem nevinným.

Následné ticho nemá konce,
kdy ústa řečnícího lakomce
nedají náznak hádky proporce.

Pak ticho však poleví
a jako gesto smířlivé ze strany její zazní jednoduchá otázka, 
při které snad ledy povolí.

Pragmatická: Kdyby dal sis něco k večeři, co by sis dal, k té večeři?

Poeta: Promiň, co si říkala? Nějak jsem se zamyslel...

A tak jak bývá to v pohádkách při čtení na samotném konci - 
jestli nezabila ho teď, učinili tak jejich netrpěliví potomci.

Leden 2023, Ostrava
večerní debata se zvrtla – opravdu jsem neměl chtít na večeři česnekovou pomázanku.
Jsa nepolíben na dobrou noc ni dcerou, ni manželkou usínám alespoň s vědomím, že ani syn nebyl políben.
Zavčasu neodmítl nabídku si kousnout. Ha!