Čekání

Jen stát a v nekončící morbiditě společnosti váhat,
zda existenci do rukou jedinému z mnoha mám dávat.
Tolik strachu, plynoucí z tvého odmítnutí jediného,
při němž zaboříš ostří slov otrávených do nitra mého.
Mlčím, ač patosu bezmoci se již nechci dálé oddávat.
Jak konstatuje časté milenecké klišé-lásce neporučíš.
A TY… byť prosté slůvka souhlasu k duši mé nedoručíš,
protože duše tvá nevyspělá prahne pouze po uznání -
kolektivu kluků, dalších s absencí životních poznání.
Miluji tě a jen tiše sleduji, jak nezájmem mě mučíš.
Kdybys zaznamenal i jediný pozornostichtivý pohled.
Básnířky tonoucí v obětí chtíče, jen abys vzal ohled!
Ale pozornost tvou mít nebudu, leda bych se svlékla,
přitom se sliby nechutnými a prosbami si snad klekla
a vystavila tělo své, podstoupila kritický drobnohled.
Miluji spíš tedy tvůj ideál a kým by ses mohl stát.
Kdybys nenechal mne sama se sebou se v přeludu rvát!
Ale pro tebe, na tyto city, není ještě správný čas.
Požitku povrchnímu dáváš přednost, znovu, zas a zas.
Nezbývá mi, než na tvé probuzení v muže si počkat.

Květen 2022, Ostrava
Inspirací je povícero věcí a emotivní hudba